build own website

V Ponorce zněl grunge i punk. 

V pátek opět rozezněla ponorku hudba. Start byl nahlášený na devátou hodinu. Několik posluchačů však v klubu spokojeně vyčkávalo už před osmou hodinou. 

Jako první nastoupila ve čtvrt na deset na podium kapela Exit Z7. Jedná se o partu mladých lidí, u kterých je naprosto zřejmé, že berou inspiraci u kapel jako Nirvana nebo Pearl Jam. Na frontmanovi bylo vidět, že jej muzika opravdu baví a snažil se i o kontakt s publikem. Milým překvapením byla písnička Uninspired, která byla údajně den stará, ale výborně zvládnutá. Tady by mohla být cesta. Kapela jako celek má na čem pracovat, ale když se budou snažit, tak rozhodně mají potenciál. 

O půl jedenácté obsadili scénu dnes již klasici Našrot z Havlíčkova Brodu. Ponorka rázem ožila, pankáči začali poletovat, máničky se kroutit a ostatní minimálně horlivě klepat do rytmu. Pecka střídala pecku, a tak si kapela ani lidi pomalu ani nestihli oddechnout. A světe div se, nikomu to nevadilo. Ozvaly se songy jak nové, tak staré, jak anglicky, tak česky. Hraboš to rozjížděl tak, že jej i fotografové měli problém pořádně zachytit a zbytek kapely šlapal jak pořádně namazané hodinky. Člověku je až líto, že na tuhle parádu přišlo pouze 57 platících diváků. Čas s Našrotama uběhl neuvěřitelně rychle, což bylo alespoň trochu vykompenzováno několika přídavky.

Po Našrotech se klub doslova vylidnil. Někteří odešli domů, jiní se opět přišroubovali k baru a na pódiu se začala chystat poslední kapela, brněnští Fancy Foxx. Rozjeli směsici punku a rokenrolu plnou energie, nicméně na publiku už byla vidět únava a roztančili se zhruba jen poslední čtyři nezmaři. Kapela fungovala dobře a okatá zpěvačka naboso v námořnickém oblečku mrkala po celém sále. Ozvalo se i několik coverů, např. Hallelujah od Leonarda Cohena (v punkovější verzi), nebo jako přídavek 99 luftballons od Neny. Právě tyto songy odhalily, že na zpěvu ještě bude potřeba trochu zapracovat. Jinak bylo vidět, že kapela už funguje dlouho a dokáže se muzikou bavit, i když už publikum v podstatě spí.

Jan Dobiáš

Foto: Petr Tichý

SDÍLEJTE ČLÁNEK