drag and drop site builder

Sleduj nás na Facebooku

Aktual začal oslavy ve Žluťáku

Vyslanci z kosmu dorazili v sobotu večer do pardubického klubu Žlutý pes pod vedením Milana Knížáka, jedné z velmi zajímavých a rozporuplných postav českého umění. Knížák je sice především výtvarným umělcem, ale svoji stopu zanechal – a stále zanechává – i na poli hudby. Svoji kapelu Aktual založil v roce 1967 a ta tudíž slaví letos 50 let existence, což je zajisté důvodem k oslavě.

Profesor Milan Knížák společně se svojí kapelou zahájil narozeninové turné právě koncertem ve Žluťáku, na „zasutém místě, které dlouho hledali, ale nakonec našli a byli překvapeni, jak je to tu pěkné“, jak se vyjádřil sám lídr kapely. Knížákovci přijeli jako vcelku obvyklá rocková kapela v obsazení bicí-baskytara-kytara-klávesy-violoncello plus zpěv, který obstarával sám Knížák. Žádná vrtačka nebo túrující motorka na pódiu nebyla. Přece jen kapela nemá místa v dodávce nazbyt a žádný motorkář mezi hudebníky zřejmě není. Aktuálové tudíž zněli vcelku „normálně“, i když žádný klasický bigbít ani popina to samozřejmě nebyla. Celý koncert začal zapálením svíce na narozeninovém dortě. Jako první zazněly notoricky známé písně Atentát na kulturu a Miluju tebe a Lenina. Aktuálové zahráli jak písně z let šedesátých, tak i novější kusy. Ty překvapily svým přimknutím k písničkovější formě, hudba byla neknížákovsky melodická a zněla překvapivě „normálně“, příkladem takové písničky je třeba Svatozář. Knížák v těchto písních zpíval svým nepříliš umělým chraplákem, takový vokální projev však oněm písničkám sedl. Je to sice hodně uhozená asociace, ale v některých polohách Knížák připomínal svým projevem Pavla Bobka z jeho posledních alb. 

Krysy táhly do boje 

Pravý aktuálovský nářez pak poskytovala zejména píseň Krysí pochod, která ve svém klouzavém ostinatu trvala až k nevydržení dlouho a do níž pískal na pochybnou píšťalku sám Knížák, dotvářeje ten akurátní undergroundový lomoz. Na konci koncertu vyzvaná slečna z publika naporcovala narozeninový dort, na němž si „pochutnali“ diváci – dort byl ovšem chutě dosti nevalné, byv složen jen a pouze z hnědého želé bez chuti. 

Žluťák nebyl zaplněn v žádném případě vrchovatě, ale i tak si docela slušný počet „androšů“ nenechal ujít koncert kapely tohoto samorostlého koryfeje českého undergroundu. Kdo přišel, mohl být svědkem jakéhosi skanzenu – koncertu kapely, která požívá kultovního statusu mezi undergroundovými příznivci, ale už příliš aktuální není, což ale není na závadu – proč si nepřipomenout kus historie české nezávislé hudby, když to zní stále dobře (a zní to líp než kdysi, neboť Knížák se obklopil muzikanty, kteří umějí hrát; v začátcích kapely tomu tak nebývalo). A ještě k tomu naživo vidět takovou personu ambigua, jakou je Milan Knížák.

Jaroslav Praisler

SDÍLEJTE ČLÁNEK