Mobirise

Václav Koubek tradičním hostem GRAND Festivalu smíchu

1. února 2016, 18:00 – Východočeské divadlo / Malá scéna ve dvoře


Úderem šesté hodiny večerní začal na jevišti komorní scény Východočeského divadla – Malé scény ve dvoře koncert písničkáře, harmonikáře, spisovatele, režiséra, a v neposlední řadě herce Václava Koubka. Hned v úvodu musím prozradit, že titul "třešeň na dortu Galavečera GRAND festivalu smíchu", kterým byl do sálu uveden, mu byl pořadatelkou udělen právem. Naplnil jej dokonale.

I přesto, že jsme ročním obdobím uprostřed zimy, snažil se Václav Koubek ve zcela zaplněném divadle od samého začátku vystoupení navodit atmosféru jara. Jak už je u tohoto umělce zvykem, povedlo se mu to. Doslova si s pocitama posluchačů hrál. Vyprávěním příběhů ze života nechával sálem zaznít salvy smíchu, aby ho hned poté svými písněmi opět naplnil melancholií. Celý večer bylo obecenstvo, v režii Vaška Koubka, jako na houpačce.

Během koncertu volil Václav písně napříč celým svým širokým repertoárem. Zazněly tedy kousky z nejnovějšího alba "Avé" (Tonda spí, Nikdo nikdy nebude mi říkat né, Opři se o mě, Zním), stejně tak z alb nejstarších (Hodiny, Pojď blíž i já tě chci, Marcelíno, Milujme co přichází, Hospoda, Gazela, Zas opouštím byt, Zákoutí, Rozjímání – Né, a né, a né já nejsem smutná). V jednom z mnoha přídavků (jako v Berouně) sáhl Václav Koubek i do alba "Všem se nalejvá", které v roce 2007 natočil s irskou kapelou The Hogs, byla to "Zvední číš, a připij na zdraví".

Velkým překvapením byly nové historky mezi písničkami – koření, bez kterého si nelze koncert Vaška Koubka představit. Zkrátka nedílná součást tohoto umělce. Vedle klasických vyprávěnek, jako je cesta autobusem do již zmíněného Berouna, druhý raut na sedmém nástupišti, či vystoupení v léčebně alkoholiků a jedné pacientky se sexuální deviací, zazněla spousta neznámých historek, většinou z prostředí vesnice, či přímo z Vesnického hudebního klubu, který Václav už několik let na jihu Čech provozuje.

Z každé vyprávěné povídky, z každé vyřknuté věty, z každé písně, sloky, refrénu, si posluchač Václava Koubka může odnést něco pro sebe, v sobě. Pocit, náladu, radost. Lze v nich dokonce najít i radu. A to je to, co dělá vystoupení, a samotného Václava Koubka výjimečným. Možná právě proto zakončil večer písní "Sedni a jen se dívej", v jejíž textu zazní:

"A zvolej já,

zvolej já,

zvolej já, já, já!"


Richard Horák

SDÍLEJTE ČLÁNEK