best free site creator

Matouš Merta a Petr Langr zahráli. Atmosféra Rosignana dodala příměs punku. 

Naše hudební toulky nás v sobotu 20. 2. 2016 zavedly do podniku Rosignano, kde skví se krása fotbalu, šipek a alternativní hudby. Na programu byl tentokrát neméně zajímavý koncert dvou sólových interpretů: Petra Langra a Matouše Merty, který je mezi běžnými smrtelníky více známý jako kytarista Matt Diesel kapely Sabrage. 

Návštěvníky očekávané vystoupení mělo začít odbitím 20. hodiny, ale protože nám štěstěna obzvlášť přála, byl tento kuriózní zážitek obohacen o právě vzniklou předkapelu Los Punkos složenou z místních štamgastů, kteří nazdařbůh promrhali svůj dávný pěvecký talent a nyní se tak snažili oprášit torzo svého umu. 19:50 je mikrofon stále v obklíčení a okolím se rozléhá píseň “Kdysi jsi byla mladá” a “Já jsem přišel za tebou”. 

Ve 20:00 koncert zahájil Petr Langr, mladý a slibný pardubický muzikant, který se na hudební scénu se svým kombem a elektrickou kytarou uvedl před necelými dvěma roky. Od té doby má za sebou již několik zdárných koncertů po republice, nedávno vydané EP s názvem Enough a hraní pro vídeňské sessions Sofar Sounds. Téměř od každého Čecha v sále, který neovládá anglický jazyk však v prvopočátku sklidí kritiku se slovy “Seš Čech, tak zpívej česky”. Snad mu ale i naši čtenáři tento malý prohřešek odpustí, protože nás přece jen v první řadě zajímá celková kvalita. Neotřele začal písní s názvem The Raft, složenou téhož dne, a pokračoval další novinkou s názvem It Doesn't Make a Change, o tom jakou má hudba úlohu v našem životě. Nechyběly ani občasné cover verze, písně z jeho EP a vyzpívané tóny, za které by se nemusel stydět ani Eddie Vedder . 

Ve 21:00 se na pódiu uvedl v pop-rockovém duchu Matouš Merta, s písní Snílek. Se svojí profesionální hrou na akustickou kytaru předvedl svojí 5 let starou tvorbu, a není tak s podivem, že přivedla k tanci nejednoho diváka. Táboráková atmosféra, letní cover od Adama Kopřivy a pohodové skladby s idealistickou představou krajiny sklidily patřičný potlesk. Snad pouhým nedopatřením u deváté písně za textu “padá mi hlava” upadl tančící do bezesného mikrospánku a stal se tak jediným vyjádřením neúcty v tomto dni. A protože i Matouš Merta z času na čas přemýšlí nad existenciálními otázkami, mohli jste právě v sobotu vyslechnout písně jako Osud, která je zamyšlením nad tím, co se stane, když člověk umře, nebo píseň Samota, o ženě, jež symbolizuje nehmatatelno.

Čím nás asi Rosignano překvapí příště?


Veronika Tucoglidisová

SDÍLEJTE ČLÁNEK