Mobirise

Otylý provokatér uspěl při svém prvním koncertě

Na scénu přišli tři mužové – Pepa Luňák, Vašek „Karel“ Šafka a Jirka Valdman ještě bez společného jména. Z pódia odcházeli již jako členové kapely Corpulent Provocateur. 

Prostory Divadla 29 se začaly v pátek kolem osmé večerní zaplňovat lidmi,z nichž většina třímala v rukou lahváče pro navození správné nálady pro poslech hudby, kteří byli zvědaví na nový projekt, jejž dal dohromady pardubický kytarista Pepa Luňák. Díky dobré propagaci se nahloučelo v Dvacetdevítce opravdu slušné množství lidí. 

Mírně po půl deváté se ozval syntetický hlas, zřejmě paní z gůglovského překladače, který ohlásil příchod muzikantů. Ti zaujali svá místa (jsouce oblečeni velmi slušivě) na netradičně stavěném pódiu. Strunní hráči na praktikáblech po stranách bicích soupravy, která naopak na praktikáblu nebyla. Nad bubeníkem Vaškem se skvěl nápis „NIC VTIPNÝHO NÁS NENAPADLO“. Pochvala za zajímavou scénu. 

Název kapely je na světě

Basák Jirka pustil ozvučený metronom a trio začalo hrát, po první písničce se vyrovnal zvuk a koncert se rozjel tím správným směrem. 

Největší ohlas sklízely energické písničky, ve kterých se snoubí funky s kytarovější muzikou a rífky. Taková je hudební tvář nové luňákovské kapely, dosti odlišná od Kalkata bandu či Matthew's Workshop.

V jednu chvíli, zatímco muzikanti obsluhovali své nástroje s patřičnou vervou, rozvinul se nad nimi místo nápisu o tom, že je nic vtipnýho nenapadlo, banner s nápisem „CORPULENT_PROVOCATEUR“, a název kapely byl na světě. Z hudců padal pot, Pepa se snažil trochu o pohyb na pódiu (trochu proti byl ovšem praktikábl, na němž stál).

Nutno poznamenat, že kapela byla sehraná opravdu špičkově, dva roky hraní pouze ve zkušebně na nich bylo vidět. V rytmicky složitých skladbách (a že jich bylo více) jeli jak podle metronomu. (Ten na pódiu byl vypnut už po první písni.) Vokální linku obstarával Pepa Luňák, s dvojhlasy mu občas vypomáhal Jirka. Až na přídavek z kompilace Sanpiego on the Road (který byl diváky vyvolán a asi nejvíce odměněn potleskem) Corpulenti zpívali anglicky. Jest pravdou, že společně s tím, že vokální linky byly poněkud jednotvárné, to zapříčiňovalo splývání jednotlivých skladeb dohromady. 

Ohledně proběhnuvšího prvního koncertu panovala spokojenost na obou stranách, dvouletá dřina se hochům vyplatila. Kluci hrát i skládat umějí a také, což je důležité, zvládají dobré píár. Naplnit divadlo se jim podařilo. Soudě dle toho, že se kolem pódia ochomýtal filmař Tomáš Pavlíček s kamerou, se dá očekávat, že bude v dohledné době vypuštěn audiovizuální záznam tohoto koncertu. 


Jaroslav Praisler

Foto: Vladimír Sabo

SDÍLEJTE ČLÁNEK