how to build free website

Sleduj nás na Facebooku

Vanessa – zlo, které potěší

„Je to dneska takový pamětnický, já si z toho uchčiju do plín,“ řekl zpěvák Vanessy při pohledu do publika, které se sešlo v pátek do Žlutého psa, aby vidělo legendu české EBM (electronic body music) scény. Ale Samir Hauser měl pravdu jen napůl; pamětníků sice bylo mezi diváky dost, ale zástupců mladší generace se našlo mezi dorazivšími také hodně. 

Místo původně avizovaného slovenského Pentagramčeku nakonec mixoval jako předskokan DJ Mescalero, bylo ale vidět, že všichni jsou natěšeni na hlavní hvězdy večera. Krátce po půl jedenácté se vynořil na pódiu provozovatel Žlutého psa Moimir Papalescu, který je zároveň členem Vanessy, a zapnul na syntezátorech hudební smyčku; za chvíli se už objevila na pódiu celá kapela a spustila Zrcadla. Klub byl příjemně zaplněný, což znamenalo, že nezel prázdnotou, ale vanessí fanoušci měli dost místa k různým rozmáchlým gestikulacím při deklamování textů svých oblíbenců či tanci, jemuž se oddávaly zejména přítomné ženy a dívky. 

Zvouček jak kaviár

Současná sestava Vanessy hraje vcelku tvrdě; některé pasáže zněly až jako poctivý hardcore (např. refrén Flashbacku či Spolkni ďábla). Svůj podíl na tom má jistě i přítomnost Tuzexovy kytary a živé bicí, na které hraje Jarda Stuchlý (hrával v Michael’s Uncle). Hudební složku je přitom nutné pochválit, kapela hrála dohromady jako stroj (Stuchlý byl zcela bezchybný, ostatně stejně jako celá Vanessa). Zvuk byl celou dobu vyvážený a nebyl přehlušený, tudíž si mohli všichni vychutnávat jemné nuance od Moimira i od Tuzexe. On se ani špatný zvuk nedal očekávat, když hraje kapela perfekcionisty Moimira P. v jeho vlastním klubu. Kéž by všechny kapely měly takto čitelný zvuk.

Nebylo zapomenuto ani na Vanessu Gun

V playlistu byly obsaženy písničky starší i novější, dostalo se i na první album Vanessy s Papaleskem Vanessa Gun (taneční Jan stihomam) nebo (zatím) poslední Antidotum (z něj zazněla třeba valivá Dobře organizovaná tlupa, z které šel mráz po zádech). Z „Gunu“ parta kolem Hausera a Papaleska zahrála Alobalistu, kterého – aspoň podle Hauserových slov – deset, patnáct let nehrála. Umírněný světelný park společně s plátnem na pódiu, na němž problikávaly žánrové obrázky s nemizejícím nápisem VANESSA a s Hauserovou laserovou „diskorukavicí“ dokreslovaly celou šou a odkazovaly na Hauserovu zálibu v diskokomponentách.. 

I když Hauser nezvracel, po pódiu neběhala „diskopíča“ a leckomu se Hauserovy texty mohou zdát děsivé jen prvoplánově, ve Žlutém psu to fungovalo. Energická a velmi dobře zahraná muzika, kterou dotvářely ony „zlé“ dekadentní texty o šlapajících holkách z gymplu a fízlech na speedu, přinutila fanoušky, aby po skončení oficiálního setu pány z Vanessy donutili ještě ke dvěma přídavkům. Vanessa ukázala, že není jen odleskem dávné slávy, ale že i dnes její koncert potěší nejen pamětníky. Je to prostě „zlo, které potěší“. 


Jaroslav Praisler 

SDÍLEJTE ČLÁNEK